mezinárodní osvojení

Více informací k tomuto tématu naleznete na níže uvedeném odkazu:

Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí

 

Úřad je ústředním orgánem ve smyslu Úmluvy o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení z 29. 5. 1993 (dále jen „Úmluva“), na jejímž základě se odehrává proces mezinárodního osvojení. Úřad spolupracuje pouze se zeměmi, které podepsaly tuto Úmluvu, díky čemuž se procesu dostává určitých záruk. Úřad zprostředkovává osvojení ve dvou směrech, a to:

1. osvojení do ciziny
2. osvojení z ciziny

Co to je mezinárodní osvojení?

Pro určení, zda se jedná o mezinárodní osvojení (adopci), je rozhodujícím pojmem „obvyklé bydliště žadatele“, tedy kde žadatel pracuje, skutečně bydlí a kde má zázemí. Není rozhodující státní občanství žadatele, ani jeho trvalý pobyt. O mezinárodní adopci ve smyslu Úmluvy tak půjde i v případě, že český státní občan žijící ve Francii bude chtít adoptovat dítě žijící na území České republiky. Podobně budou-li si přát bulharští státní občané žijící na území České republiky osvojit dítě s obvyklým pobytem v Bulharsku, mohou tak učinit jen prostřednictvím Úřadu.

Oblast činnosti Úřadu

Hlavní oblast činnosti Úřadu představuje zprostředkování osvojení dítěte s obvyklým pobytem v České republice do zahraničí. Od účinnosti Úmluvy, tj. od roku 2000 Úřad zprostředkoval v této oblasti své činnosti více jak  500 osvojení dětí ve věku od 1 do 9 let do 11 převážně evropských zemí. Nejčastější cílovou zemí je Dánsko, Německo, Švédsko a Itálie.

Druhá část agendy Úřadu (osvojování z ciziny) zůstává prozatím v pozadí. Důvodem je zejména složitost navazování spolupráce a malá ochota ostatních států. Následkem toho je skutečnost, že počet států, z nichž je možné osvojovat, minimální. Dalším hlediskem je vysoká finanční náročnost procesu, která mnohdy odradí potencionální žadatele. I přes to se Úřad v poslední době intenzivně pokouší o prohloubení činnosti v této oblasti. V současné době tak je možné žádat o osvojení dítěte z Filipín a Bulharska, kde již byli zařazeni první čeští žadatelé. Co se týče Filipín, došlo již také k úspěšnému zprostředkování osvojení dítěte do České republiky. Z afrických zemí je možné uvažovat o Burkině Faso či Burundi, které jsou připraveny přijímat žádosti českých žadatelů.

Úřad v rámci agendy mezinárodního osvojení poskytuje informace o českém právu a další všeobecné informace s agendou související. V oblasti mezinárodního osvojení má Úřad také za úkol usnadňovat a sledovat řízení o osvojení a po jeho ukončení o něm informovat příslušné orgány státní správy.

Činnost Úřadu při vlastním zprostředkování osvojení spočívá v evidenci dětí vhodných k mezinárodnímu osvojení a nalezení vhodných osvojitelů pro tyto děti.

Osvojení se zprostředkuje jen na žádost fyzické osoby, která má zájem o mezinárodní osvojení. Úřad spolupracuje při zprostředkování mezinárodních osvojení výlučně s ústředními orgány nebo pověřenými organizacemi.

V současné době probíhá zprostředkování mezinárodního osvojení převážně v případě žadatelů z ciziny o osvojení českých dětí. Ročně Úřad zprostředkuje přibližně pět desítek mezinárodních osvojení.

Proces mezinárodního osvojení je velmi složitý formální proces, jehož cílem je chránit nejlepší zájem dítěte. Úmluva stanoví základní pravidla tohoto procesu. Jeho konkrétní podmínky se přitom liší v závislosti na situaci a právních úpravách ve státech, které v konkrétním případě mezinárodní adopce spolupracují.